Nezaměnitelné zase jinak

Nezaměnitelné zase jinak

Řadu Studio 1 s podlahovkami Studio 190 ověnčenými cenou EISA doplnila letos značka JBL sérií Studio 5 pro náročnější. Dvouapůlpásmové soustavy Studio 580 v ní představují druhý nejvyšší model.

     Bi-radiální zvukovod vysokotónového měniče, který si u kalifornské značky JBL nechali před mnoha lety patentovat, tady ve velkém provedení tvoří nepřehlédnutelný designový prvek: na jeho dolní část plynule navazuje ochranný rámeček s černou průzvučnou tkaninou, který dostal aerodynamický tvar křídla a jeho pomyslné průniky s profilovanou „předsádkou“ čelní stěny z černého plastu kreslí elegantní geometrické křivky. Zatímco členité, asymetricky orientované masky u soustav z řady Studio 1 našly své příznivce i odpůrce, tentokrát je výjimečný exteriér čistý. Povrchovou úpravu kabinetů tvoří vinylová fólie, kterou lze vybírat v imitaci třešňového dřeva a v černé (typová čísla přibírají litery CH, respektive BK).
Horny jak se patří
JBL Studio 580     Stěny kabinetů s půdorysy i bočnicemi ve tvaru lichoběžníků tvoří MDF desky o tloušťce 18 mm, vyztužené uvnitř dvěma příčnými žebry. S absencí pravoúhlého uspořádání uvnitř ozvučnic nemají stojaté vlny na vznik nárok, ale i tak je konstrukce zatlumena vatelínovým rounem. Stabilitu poměrně vysokých soustav zvyšují po stranách dva páry plastových patek s mosaznými lůžky opatřenými závitem M6, v nichž jsou z výroby instalovány čtyři pryžové podložky, výškově polohovatelné odhmotňovací hroty pro audiofilskou konverzi najdete v příslušenství přibaleny společně s molitanovými zátkami na zaslepení bassreflexu a záslepkou, která nahradí dolní část zvukovodu při sejmutém ochranném rámečku: hornu totiž tvoří výlisek z plastu ABS plněného skelnými vlákny.

     Osazení soustav vychází výlučně z firemních měničů. Tweeter je nepřímo vyzařující (neboli tlakový), vstupní hrdlo zvukovou má menší plochu než poddajná kalota o průměru 25 mm z Teonexu (patentované polyethylen naftalátové fólie), kterou chrání před poškozením síťka z jemných drátků. Kalotu spojuje s vnějším prostředím rozměrná „horna“, vyzařující v širokém prostorovém rozložení. Takovou konstrukci spojují vysoká citlivost, vyrovnaná kmitočtová charakteristika a nízké zkreslení. Pohon zajišťuje neodymový magnet se stínicím krytem. Dva basové měniče o průměru 165 mm mají kónické membrány ze stříbřitě šedého polyamidu PolyPlas, zpevněné výztuhami pěti zesílených soustředných mezikruží i středovou kopulkou z téhož materiálu. Membrány jsou ke košům uchyceny sofistikovanějšími pryžovými vlnkami. Součet ploch jejich membrán odpovídá podstatně většímu hlubokotónovému reproduktoru, ale nižší hmotnosti jednotlivých membrán s vlastními pohony předjímají svižné čisté basy. Feritové magnetické obvody dostaly stínicí kryty a používají strukturu SFG s větracími průduchy.

Tajemné půlpásmo
     O zapojení elektrických pasivních výhybek se s výjimkou dělicího kmitočtu 1500 Hz, který ještě nezasahuje do kritické oblasti středního pásma, výrobce blíže nezmiňuje, ale není to jediný informační rest. Soustavy jsou totiž dvouapůlpásmové, takže horní z basových reproduktorů má rozšířené kompetence: do jakého kmitočtu, to však výrobce neuvádí. Bassreflexový otvor ústí na zadní stěně, malý kousek nad plastovým subšasi se dvěma páry pozlacených šroubovacích terminálů, které po odstranění zkratovacích propojek umožňují bi-wiringové (či bi-ampingové) propojení a kabely mohou končit jak holými vodiči, tak banánky. Na dvoupásmové soustavy s tlakovými tweetery a tandemem basových reproduktorů nejsou šestiohmové JBL Studio 580 se svou charakteristickou citlivostí žádné přebornice. Hodnota 90 dB/W/m je standard, ale k odpovídajícímu vybuzení potřebují zesilovač s dostatečným výkonem, nikoli náhodou výrobce doporučuje 200 W na kanál, což samozřejmě není nezbytné. Berte to spíše coby doporučení, že základní modely integrovaných zesilovačů nejsou to pravé ořechové.

Verdikt: vynikající

Netopýří ucho Na čem se testovalo
Soustavy JBL charakterizuje muzikální zvukový projev. Tlakové výškáče se starají o průzračné transparentní výšky i velice vyrovnané střední pásmo. Basy jsou živé, jisté a spouští se dolů i k hlubším oktávám. S dostatečně výkonným zesilovačem a odpovídajícími nahrávkami umí zahrát velice dynamicky. O výborný prostor i oddělení jednotlivých nástrojů nepřicházejí ani při vyšších hladinách hlasitosti. Soustavy doplnily zesilovač Onkyo A-9000R, CD přehrávač Denon DCD-725 jako transport a D/A převodník Cambridge Audio DacMagic Plus. Kabeláž byla značky Xsymphony, signálová Pure Silver Fantasy a reproduktorová Omega Hybrid, jen CD přehrávač s převodníkem propojil koaxiál van den Hul Digi-Coupler Hybrid. Jako testovací jsem použil CD Beethoven: Piano Concerto No. 5 (Vivarte/Sony Music, 1998), Barbra Streisand: Love Is The Answer (Columbia/Sony Music, 2006) a Victor Wooten: Palmystery (Heads Up/Classic, 2008).

Hodnocení
+ výborný zvuk; neotřelý design
- potřebují zesilovač s vyšším výkonem

Stereo & Video

comments powered by Disqus
comments powered by Disqus