Slyšte, co jste neslyšeli!

Slyšte, co jste neslyšeli!

     Před více než třiceti lety, s příchodem walkmanu, zrodil se nový lidský druh: bytost se sluchátky na uších. Soukromník v poslechu hudby, jemuž může být okolní svět ukraden. S vynálezem komprimované muziky (MP3) a nástupem pamětí, které pošlou do krabičky od sirek sto- i tisícinásobky někdejší magnetofonové kazety, staly se z hudebních přehrávačů i audio a video archivy, které pojmou takřka vše, nač si vzpomeneme. A právě tato zásadní změna – kdy přehrávač přestává být „vyslancem“ domácího archivu a stává se archivem samotným, si žádá i rozšíření poslechových možností..
Reprobedýnky umožňují sdílet oblíbenou hudbu s přáteli a členy domácnosti či poslouchat ji při práci nebo relaxaci, kdy nechceme mít na uších sluchátka. Lepší kousky dokážou blahodárně povýšit požitek špuntově-sluchátkové hudby (jistě nemluvíme o špičkových „ušankách“ vhodných spíš do koženého křesla než do tramvaje). Díky vlastnímu zesilovači (obvykle) dodají zvuku „páru“, jakou samotný subtilní přehrávač nikdy nemůže uvařit, mohou nabídnout rozšíření basů a další úpravy. Jejich bezprostředním – a hodně silným – konkurentem je ovšem běžná domácí sestava (minisystém, domácí kino), do které vetkneme linkový či sluchátkový kablík jack-jack a pustíme jím žilou libovolnému externímu přehrávači. I reprobedýnky od menší domácí věžičky obvykle poskytnou vyšší výkon než reprosoustavy k přenosným zařízením. Kde je tedy jejich přidaná hodnota?

     Bez servítků vám teď vyjmenujeme veškeré přednosti, které mohou učinit samostatné reprobedýnky k přenosným přehrávačům či k notebooku výhodnějšími než domácí sestava. Pokud je aspoň jeden z argumentů pro vás podstatný a zahrnuje něco, co doma ještě nemáte, má pro vás smysl uvažovat jejich o koupi, v opačném případě jde o vyhozené peníze, ale proti gustu žádný dišputát…

Přenositelnost
     Většina bedýnek pro přenosnou hudbu je sama o sobě také víceméně přenosná. Někdy je to jen díky malému rozměru, skladnému designu a případně ochrannému pouzdru, které ustojí tlačenice v batozích či kufrech. Takové soustavy mívají tvar trochu přerostlého logaritmického pravítka – jsou podlouhlé, relativně tenké, obdélníkovité o základně rozhodně kratší než metr (spíš půl), po stranách nesou dva či více reproduktorů. Typickým představitelem je Logitech, částečně tuto kategorii jakž takž sleduje i JVC, který je už trochu tlustší a tváři se jako sofistikovaný radiobudík.

     Ještě přenosnější (a patřičně nenáročné) jsou kapesní repráčky, od různých důmyslných skládanek (zde vyniká Sencor SP 510, ale i EU3C iXsound 3 či Creative TravelSound P30 a Emgeton iXsound 3), přes „zmenšeniny“ monumentálnějších tvarů (Hama Sonic, radiobudík Hyundai a svým způsobem i Emgeton iXsound 3) a kuriozity jako je hrající pouzdro na CD (Emgeton iXsound 2), až po „chrastítka a drnčítka“ (GoGen připomínající mimoděk mrňavou vývrtku, jejíž hrot se zasune do přehrávače, Sencor SP 510 podobné konstrukce). Recenze těchto kousků jsme vyčlenili do samotné skupiny ultrapřenosných přehrávačů, protože srovnávat jejich výkon s těmi většími je k smíchu.

     Na druhé straně jsou pak přístroje poměrne velké, které jsou přenosné spíš díky uchu (tentokrát ne na slyšení, ale na uchopení) – důkladným a v tomto testu jediným zástupcem je Harman/Kardon, skoro pětikilový pořízek s pogumovanou základnou, který bezpečně ozvucí i garden party.
Ke kategorii přenositelnosti se nepřímo vztahují i bedýnky koncipované jako radiobudík, které najdou své místo nejspíš na nočních stolcích hotelových pokojů (Hyundai, JVC).

     U přenosných repráčků buďte na pozoru zejména u „trpaslíků“, tedy nejmenších z nejmenších kousku. Málokdy poskytnou prokazatelně lepší zvuk než zabudovaný reproduktor slušnejších prehrávaču a mobilu a jsou často spíše „frajerinkou“ než pomocníkem (v testu si všímejte ikonky „gadget“). Stojí-li takové chrastítko více než dve, tri stovky, je možná až nehorázné je nabízet. Z testovaných přístrojů máme vážné pochybnosti o užitečnosti modelu od Creative, přes nápaditý design (složí se do tenisáku trochu větších rozměrů) a odolné provedení jsou pasivní repráčky za trináct stovek docela odvážnou nabídkou, ona i vývrtka GoGenu za takřka čtyři stovky je už na pováženou, zejména tváří tvář konkurenčnímu Sencoru SP 500, nabízejícímu za poloviční cenu důmyslnejší rešení.
Načítavam video ...

Bedýnky k počítači
     Svět hudby je čím dál víc propojený s výpočetní technikou. Písně se stahují přes internet, přehrávače se často pomocí speciálního softwaru synchronizují s počítačem a nabízejí radu dalších funkcí jako databanky a kalendáře (podobně jako mobily). Reprosoustavy k přenosným zařízením jsou proto často koncipovány primárně jako aktivní bedýnky k počítači (notebooku), přičemž umožnují i domácí poslech hudby z MP3 přehrávačů. Takové modely mohou být přenosné (nebo aspoň skladné), ale spíše se počítá s jejich stabilním umístěním v interiéru (typicky Orava s 2.1 systémem) a výrobci kladou důraz na zajímavý až futuristický design (Fun Beat, JBL).

     Často počítají i s dobrodiním čerpání energie a zprostředkováni dát z počítače přes USB – kablík USB – miniUSB si užijí Fun Beat a Logitech Mobile, USB vstup výhradně na přenos dát má Genius.
Multimediální a multifunkční pomocníci

     Velmi dobrým směrem vykročily bedýnky, které si uvědomily univerzální sílu multimediálního světa a nabízejí více než jen zesílení a reprodukci zvuku. Multifunkčností nemyslíme však pouze to, že bedýnky poslouží i jako rádio či budík – to jsou jen bonusy, aniž tím chceme Hyundai ci JVC upírat dané kvality. Multifunkční jsou především bedýnky, které umožní po připojení videoprehrávače přenést signál na obrazovky TV či samostatného monitoru přes S-video výstup (Genius, Harman/Kardon), nebo třeba u vědomí, že mobilní telefony jsou dnes vetšinou i přehrávače hudby, nabízejí funkci handsfree (Logitech Mobile). Multifunkčnost projevila prozíravě i Orava, která jako jediná v testu, a to je jí hodně ke cti a ostatním k hanbě, umí načíst a přehrát písničky i z USB.

Bezdráti
     Novým trendem, jenž se začíná uplatňovat u hudebních přehrávačů včetně mobilu, je technológie Bluetooth podporující formát A2DP streamující audio jako stereofonní signál, navíc ve velmi slušné kvalitě – při přehrávání komprimované hudby i na nejlepších přenosných reprobedýnkách jsme nezaznamenali pokles kvality. Je třeba si uvědomit, že rada zejména starších multimediálních mobilu, prestože není zcela BT bezzubá, nedokáže se spárovat s jiným zařízením než se sadou hands-free a se strojky schopnými kopírovat (tedy nikoliv přehrávat) data. Kupujete-li si bedýnky streamující BT, ujistěte se, že váš přehrávač to umí. Pohodáři bývají novější telefony Nokia, Sony Ericsson, LG a nejspíš i Samsung, potíže naopak mohou mít chytré komunikátory na bázi Windows (HTC), to však berte bez záruky, vše se dá relativně snadno napravit nainstalováním pokrokovejšího firmwaru, navíc jde o oblast, která se prekotně mění a kdo chce být dnes „in“, péči o modrý zub nepodceňuje.

     Přes BT se rády a ochotně napojí Fun Beat (ten dokonce raději než jakkoliv jinak), Genius, Logitech Mobile a Sony. Spárování s přehrávačem je vesměs velmi snadné, proběhne do minuty a funguje do asi 10 metrů v postačující kvalitě.

V.i.Pod…
     Kdo je dnes mezi přehrávači V.I.P. (Very Important Player)? No samozrejme, jeho veličenstvo iPod a spol. – iPhone, iPod Touch. Na to nezapomínají výrobci systému a domácích kin dnes už i v kategorii Hi-Fi, iPoda nemohou tudíž obejít ani reprobedýnky – v testu devět kousku, z toho vetšina je bez iPoda tak trochu „mrzáčkem“: dok s příslušným konektorem je součástí designu a navíc, bedýnky s dokem umožňují další vymoženost. Konektor na iPod dovoluje ovládání vyvoleného applovského přehrávače na dálku, no není to (jablko) k nakousnutí?

     Ten, kdo ho nakousl především, jsou Fun Beat, JBL a Logitech Pure-Fi Anywhere, u nichž DO prebírá nejen „horizontální“ povely (v rámci daného adresáře spustí skladbu a umí skákat dopředu či dozadu), ale i vertikální (jde v rámci menu o rovinu výš či zpět, takže zcela nahradí tlačítka iPoda). Z přístrojů, které mají kolébku pro iPoda, se pyšní dálkovým ovladačem skoro všechny kromě prosťáčka EU3C SB1010. Až na něj (a JVC, ale tam se počítá s dokoupením) mají všechny bedýnky s dokem na iPoda ve výbavě i různé redukce, které pomohou všechny typy iPodu v kolébce bezpečně a pevně usadit (s výjimkou mrňouse Shuffle, ten se holt musí upíchnout přes sluchátkový výstup). Ale: Jak se iPod vyvíjí a bedýnky s ním, vymykají se občas plné konektivitě i modely třetí generace (iPhone, iPod Touch, Nano 3G), zejména co do nabíjecích schopností při umístění v dokovacích jednotkách. Na druhé straně se již vyrábějí i bedýnky, které jsou vyloženě určeny pouze poslední generaci iPodu + iPhonu a starší modely k nim přes kolébku nepřipojíte (EU3C 1010).

     Dodejme, že zatím všechny bedýnky určené pro iPody mají i linkový vstup pro připojení libovolného dalšího externího zdroje.

Vnejší design
     Poslední kategorií, která ospravedlňuje nákup reprobedýnek k přenosným přehrávačům, může být zajímavý design, který se hodí do interiéru. Nezapomenme, že design není jen „líbivost“, ale především soulad vzhledu, funkčnosti a užitečnosti, a to ve vztahu k jejich účelu i vnějšímu prostředí… Uf, složitá definice naznačuje, že přenosné kousky budou dbát spíše na praktické využití (jejich působište je nevyzpytatelně proměnlivé), zatímco ty neprenosné či méně prenosné se pokusí být zajímavým doplňkem interiéru bytu. Základni trendy jsou vždy dva: nenápadnost (přizpůsobivost) a vyniknutí (vkusné upozornění na sebe). Obojí je kumšt…

Harman/Kardon GO+Play     Mezi „šedé (ale přece netradiční) myšky“, které se snaží vkusně nerušit a přece dodat relativně velký zvuk, patří predevším Genius – ten se vyloženě hodí k počítači a zprostředkování jeho komunikace s iPodem, a Xtreme Mac – specialista na iPoda a zároveň radiopřijímač. Shodou okolností oba opravdu hrají více než solidně, zvládnou všechny žánry bez zaváhání a patří v testu ke špicce. Mezi „extravaganty“ patří tradičně JBL, ufoidní je i Fun Beat a zajímavá „přerostlá varná konvice“ od Oravy – jediná sestava se subwooferem. Jejich design vyžaduje určitý typ moderního interiéru, hudební výkon je obvykle zajímavý, což vynikne u JBL.

     Zajímavý design předvedl i Harman/Kardon, proslulý audiovýrobce mu dopřál mohutné tělo uzavřené klenoucím se obloukem velkého držadla na přenášení a s dvěma páry velikých reprosoustav po stranách. Zvuk Harmana jsme mohli brát jako referenční, škoda že stojí dvakrát tolik jako druhý nejdražší kousek…

Harman/Kardon Go+Play
     Harman/Kardon není určen k častému prenášení, byť na sebe upozorňuje kovovou klenbou držadla vztyčenou nad bytelným kompaktním korpusem se čtyřmi velkými reproduktory po stranách. Je sympatické, že neobsazený dok na iPoda se netvárí jak vykotlaný zub, s iPodem ovšem získáváte dobrodiní dálkového ovládače (báječně schovaného v kajutě a zadní stěně) s nejzákladnejšími funkcemi. S-výstup zprostředkuje fotovideo televiznímu monitoru.

     Reprosystém je spolu s Oravou zdaleka nejsilnejším hráčem testu, velké měniče (středotónový Ridge a tweeter Atlas) vyzařují poněkud šikmo vzhůru a snadno zaplní i dost velký prostor. Bytelnému provedení odpovídá i hudební výkon – od první chvíle impozantní, poradil si s nástrahami všech žánrů a jednoznačně převálcoval svou konkurenci, však to také není zadarmo…

JBL On Stage 200iDJBL On Stage 200iD
     Soustava připomíná obrácenou lodičku s boky upletenými z postříbřené šedé tkaniny, na horní straně z lesklého černého plastu postřehnete cudně skrytou šachticku na iPoda. Plnohodnotný ovládač se umí suverénně pohybovat napříč menu přehrávače.

     Meniče Phoenix prý dokáží na rozdíl od klasických tweeteru vykreslit čisté výšky, aniž by zároveň šidily basy. Něco na tom bude, nadchlo nás věrné podání celého akustického pásma. JBL On Stage 200iD jsou spravedlivé ke všem typům hudby, bez ušklíbnutí skousnou jak vrcholné baroko, tak přímočarou úderku Lust For Life Iggyho Popa. Vysoce nadprůměrné reprodukční schopnosti zaručí neukřičenou, ale srozumitelnou reprodukci, hodí se na domácí poslech komprimované hudby z iPoda i dalších přehrávačů či notebooku.

JBL One Stage IIIp

JBL On Stage IIIP     Uvnitř černé plastové misky najdeme dok na iPoda, který se dá ovládat naprosto shodným dálkovým ovladačem jako u předchozího modelu, pohyb po menu je hračkou. Za kovovou mřížkou vidíme po stranách prosvítat dva páry širokopásmových neodymových reproduktorů Odyssey a vzadu vedle vstupu si všimneme malé chodbičky s funkcí pasivního subwooferu. Srovnání s předchozím modelem je tak de facto porovnáním dvou různých koncepcí reproduktorových sestav. Zvuková laťka nasazená multimediálními specialisty Phoenix se ukazuje být opravdu vysoká. On Stage IIIp umí výborně vykreslit vyšší polohy a podává smělý výkon ve všech žánrech méně náročných na basy. Celkově hraje velmi dobře a s ohledem na cenu a rozměr mu vlastně už z principu nemáme co vytknout – tedy až na tu smůlu, že má zatraceně dobrého bráchu...
comments powered by Disqus
comments powered by Disqus